Dub letní (Quercus robur)

Strom se silným kmenem dosahující výšek až 40m a průměru kmene 1,5 (-4) m. Patří k našim nejmohutnějším dřevinám, dožívá se asi 500 let. Dub letní je dřevina světlomilná, o něco náročnější na světlo než dub zimní. V požadavcích na vláhu musíme u dubu letního rozlišovat 2 ekotypy: 1/ lužní ekotyp - běžně rozšířený ekotyp, který má značné nároky na vláhu (kořeny potřebují dosáhnout k podzemní vodě je citlivý na kolísání její hladiny), snáší i jarní záplavy. 2/ lesostepní ekotyp - schopný růst na mělkých, v létě silně vysýchavých půdách. Je to dřevina náročná na půdu a roste nejlépe na hlubokých, hlinitých půdách, jaké nacházíme v lužních lesích nebo na spraších. Odolává do jisté míry i solím v půdě. Ke klimatickým podmínkám je celkem lhostejný, citlivý je k pozdním mrazům. Druh je dosti tolerantní k imisím a daří se mu obstojně v podmínkách velkých měst. Netvoří čisté porosty - jeho společníky jsou zejména jasan a jilm. Přirozené rozšíření dubu sahá od doubrav (1. LVS), kde zároveň leží maximum jejich rozšíření, až do jedlových bučin (5. LVS), kde jejich výskyt vyznívá.

Dub zimní (Quercus petraea)

Strom středních rozměrů s poněkud zprohýbaným kmenem a protáhlou, nepravidelně utvářenou korunou. V příhodných podmínkách dosahuje až 30m výšky a průměru kmene 1m. Dosahuje stáří několika set let. Dub zimní je dřevina světlomilná, s nároky o něco nižšími než dub letní. Většinou dub zimní roste v podmínkách značného nedostatku vláhy a vydrží na podkladech v létě silně vysýchavých, až po výrazně suchá stanoviště lesostepní na spraších nebo na skalnatých podkladech. Nesnáší stoupnutí hladiny spodní vody na půdní povrch a nevyskytuje se proto na zaplavovaných územích. Nároky na půdu jsou skrovné - snáší i vysýchavé, chudé a kamenité půdy. Vzrůst závisí spíše na množství přístupné vody než na živnosti půdy. Dub ohrožují zejména silné mrazy, které způsobují trhliny v dřevním válci a poškození jádra. Je to dřevina odolná ke kouřovým plynům a vydrží v městském prostředí. Na našem území je dub zimní doma ve všech teplejších pahorkatinách a jeho horní hranice se prolíná se spodní hranicí buku.

Rozmnožování rajónovaných druhů dubu je sice úkolem lesních školek, avšak pro úplnost je zde o jejich množení pojednáno spolu s cizokrajnými druhy a kultivary, které přicházejí v úvahu pro zpestření sortimentu v parkových a sběratelských výsadbách. Rozmnožování dubů je náročná a dlouhodobá práce.

Semena - žaludy - je možno sklízet po opadání nebo poněkud dříve, setřásáním se stromů, jakmile se začnou oddělovat od číšek. Žaludy, které spadnou první, bývají často špatné, prázdné nebo napadené škůdci. Po suchém létě padají žaludy často ještě zelené, avšak brzy se vybarví a klíčí. Žaludy, které drží pevně v číšce, jsou nevhodné. Nejlepší jsou plod velké, vyspělé, sklízené ze silných letitých stromů a keřů.

Klíčivost žaludů se uchovává jen po několik málo měsíců od sklizně do jara a činí 50 - 75 %. Semena uskládáme v chladnu, ani přílišném suchu ani ve vlhku, při teplotě 0,5 - 4°C. U některých druhů, např. Q. petraea žaludy vyklíčí, leží-li na zemi a teplota je vyšší než 4°C. Klíčky pak během zimy zahynou. Předklíčené výsevy se příliš brzy vytahují a trpí pozdním chladnem. Z tohoto důvodu sklízíme žaludy zavčas - Q. cerris již od srpna - a necháme je mírně vyschnout v chladném a nepříliš vlhkém prostředí. Jestliže se žaludy uchovávají v suchu a teple, ztrácejí životnost a klíčí velmi špatně i když mají pěkný vzhled. Jsou-li žaludy v době výsevu svraštělé nebo hrká-li jádro v obalu, je klíčivost vůbec pochybná.

Pro uchování přesušíme žaludy na vzdušném místě v nízké vrstvě, kterou častěji přehrnujeme. Tmavohnědá barva žaludů se změní v plavou. Když se sušení protahuje, jádro se scvrká a klíčivost se ztrácí. Přesušené žaludy rozložíme pak ve vrstvě 10 - 15 cm tlusté v suché a chladné sýpce či skladišti nebo je stratifikujeme s pískem. Můžeme je také dát do sklepa nepříliš suchého či vlhkého nebo je uchováváme v sudech nebo v bednách prosypané suchou rašelinou. Pro uchování klíčivých žaludů jsou ideální klimatizované sklady, kde lze udržet teplotu v rozmezí 2 - 8°C. Větší partie osiva si necháme přezkoušet ÚKZÚZ než přikročíme k výsevu. Klíčivost menších partií žaludů z vlastní sklizně zjistíme podle vzhledu průřezu semene. Jádro klíčivého semene je šťavnaté, mléčně bílé a vyplňuje úplně semenný obal. Výjimku tvoří jen některé exotické druhy. Optimální vlhkost pro udržení klíčivosti semene je 50 - 60 %, při 20 - 30 % silně klesá životnost semene.

Osivo vyséváme pro jistotu na jaře. Optimální teplota pro klíčení se pohybuje od 10°C v noci do 18°C ve dne.

Žaludy vyseté po předchozím přesušení již na podzim musíme chránit před zimou. Podzimní výsev je riskantní vzhledem k nebezpečí zmrznutí a poškození škůdci. Vyséváme na chráněné záhony do rýh nebo proužků, po 24 hodinách máčení výsevky na 1 bm Q. cerris 160 g, Q. rubra 100 - 120 g, Q. pubescens 70 - 80 g, Q. petraea 90 - 110 g a Q. robur 120 - 160 g. Žaludy vyklíčí na jaře za 4 - 5 týdnů, Q. cerris již po 3 týdnech. Hloubka výsevu je pro duby typu Q. robur v humózní půdě 5 - 6 cm, v hlinité 4 - 12 cm, v písčité 4 - 6 cm. Q. petraea a podobné typy vyséváme do obdobného substrátu 6 - 12 cm, 5 - 7 cm, popř. 4 - 7 cm hluboko nebo rýhy zasypeme tak vysoko.

Přesazování ztěžuje mohutný kůlový kořen, který do prosince dosáhne až 60 cm hloubky. Proto je vhodné mladé doubky vyjmout, kdy jejich kořeny dosáhly 8 - 10 cm délky, poněkud tyto zakrátit a znovu na záhony přepíchat. Přesazování je úspěšné v období, když se zpomalila vegetace a lze očekávat deště, tedy brzy na podzim, nebo časně zjara. V krajích, kde podzim a zima jsou velmi suché, přesazujeme rostliny již v červenci nebo až na jaře. V prvním roce můžeme kořínky semenáčků podřezat po ukončení výškového růstu, tj. asi koncem května až začátkem června, 5 - 8 cm pod vysetými semeny. U slabých semenáčků přesuneme podřezání do 2. roku, abychom získali sazenice s dobrým kořenovým systémem. Většina druhů doroste jako 1/0 výšky 20 - 20 cm a 15 - 30 cm, duby typu Q. rubra 15 - 30 cm a 20 - 40 cm. Necháme-li semenáče ještě ve druhém roce na záhonech, sklízíme buď 2/0 vysoké 30 - 50 cm a 50 - 80 cm; stejně velké narostou přeškolkované 1/2 , výjimečně dosáhnou 2/2 80 - 120 cm. Tyto se pak hodí k vypěstování vysokokmenů.

Roubováním rozmnožujeme vzácnější druhy a kultivary, od kterých nemáme semeno nebo věrné potomstvo z výsevů. Zimovzdorné a opadavé druhy a kultivary roubujeme ve školce v předjaří na podnože v druhém roce po vyškolkování, které jsou pevně zakořeněné a mají sílu jednoho prstu až palce u krčku. Stálezelené a choulostivé druhy roubujeme snadněji ve skleníku s výjimkou Q. turneri, pro který vypracovali v Mlyňanském arboretu úspěšný způsob roubování ve volné půdě. Jako podnože pro kultivary Q. cerris a Q. petraea použijeme původní druhy. Na Q. cerris můžeme naroubovat také stálezelené druhy. Všechny ostatní druhy a kultivary roubujeme na univerzální podnož Q. robur, kromě sekcí Phellos, Nigrae a Rubrae, které se lépe ujímají na Q. rubra (Q. borealis) nebo na jiných amerických dubech.

Podnože 1/1 o síle asi 10 - 15 mm, určené pro roubování ve skleníku, hrnkujeme na jaře a hrnky zapustíme na volné záhony. Pamatujeme na to, že naše domácí duby važadují půdu neutrální až alkalické reakce, kdežto americké (červené) duby půdu kyselou s pH 4,6 - 6 pro hrnkování i pro zapuštění na záhony. Podnože, určené pro roubování ve školce, sesadíme již v únoru, tedy v době úplného vegetačního klidu, na výšku 10 - 15 cm od země, ve které hodláme roubovat. Ve školce začneme roubovat, když pominuly mrazy. Krátce před tím nařežeme roubový materiál, 2 - 3 leté větvičky (obr. 46). Další manipulaci s rouby, tedy nastříhání 2 - 3 letých roubů se spícími pupeny z nařezaného materiálu a uložení až do dne roubování, neděláme nikdy v teplé místnosti. Letorosty s plně vyvinutými pupeny a terminály se jako rouby nehodí. Na jednotlivé hlavy (rouby) rozstříháme vybrané dřevo až při roubování. Způsob roubování je obdobný jako u buků. Podlouhlý klínek se zakráceným hrotem, který vsuneme do rozštěpu, není ani třeba zavazovat, jsou-li podnože dostatečně silné. Stačí roub zamazat za tepla vláčným voskem. Kopulace se nehodí pro rozdílnou sílu podnože a roubu. Na slabších podnožích je ujmutí roubu a další vývoj roubovanců nedostatečný.

Slabě rostoucí kultivary, jako např. Q. robur "Atropurpurea", můžeme rozmnožovat také ablaktací. Za tím účelem vysadíme zvlášť vybrané podnože přímo k mateční rostlině rok předem. Přikájení kolem jedné mateční rostliny je tedy možné jen každým druhým rokem.

Stálezelené druhy vyžadující jako mladé rostliny kryt: Q. ilex L., Q. phillyraeoides Gray a Q. x turneri Willd.

Opadavé druhy: Q. acutissima Carruth, Q. ALBA L., Q. arkansana Sarg., Q. bicolor Willd., Q. castaneifolia C.A. Mey, Q. CERRIS L., Q. COCCINEA Muenchh., Q. dentata Thunb., Q. fabri Hance, Q. falcata Michx., Q. frainetto Ten., Q. georgiana M. A. Curtis, Q. glandulifera Bl., Q. haas Kotschy, Q. hartwissiana Stev., Q. x heterophylla Mich., Q. iberica Bieb., Q. ilicifolia Wangh., Q. imbricaria Michx., Q. x leana Nutt., Q. liaotungensis Koidz., Q. x libanerris Boom., Q. libani Oliv., Q. lyrata Walt., Q. macranthera Fisch. & Mey., Q. macrocarpa Michx., Q. marilandica Muenchh., Q. mongolica Fisch., Q. nigra L., Q. PALUSTRIS Muenchh., Q. pedunculiflora Koch, Q. PETRAEA Liebl., Q. phellos L., Q. pontica K. Koch, Q. prinoides Willd., Q. prinus L., Q. PUBESCENS Willd., Q. pyrenaica Willd., Q. ROBUR L., Q. x rosacea Bechst., Q. RUBRA L., Q. x rudkinii Brit., Q. x runcinata Engels., Q. stehlata Wangh., Q. variabilis Bl., Q. velutina Lam. a Q. virgiliana Ten.