Líska obecná (Corylus avellana L.)

Líska obecná (Corylus avellana L.) tvoří rozvětvený keř, dorůstající až do výšky 8 metrů. Lísek je několik druhů a byla vyšlechtěna celá řada odrůd. Velmi dobré jsou například Lombardská bílá, která má punčošku delší než oříšek, Hallská obrovská, jejíž punčoška má obvykle stejnou délku jako oříšek, nebo Webbova s punčoškou o něco delší než oříšek.

Nenáročný keř, který lze pěstovat i jako strom, původem z Asie, odkud se rozšířil do Evropy. Nejlépe se mu daří v Turecku. Obsahuje velké množství minerálů a vitamínů, které zlepšují naše zdraví. Pro lepší plodnost a vzájmené opylování je vhodné vysadit dva keře různých odrůd. 

Plody se velikostí a tvarem velmi různí - jsou kulaté, ploché, podlouhlé, smáčklé i válcovité. Barva skořápky má různé odstíny kávově hnědé barvy. Punčoška přes oříšek je odlišně dlouhá, může být nad plodem rozevřená nebo zúžená, z jedné nebo z obou stran rozstřižená, s různě velkými a dlouhými cípy.

Dřevo lísky je značně odolné mrazu, poškozuje ji mráz až přes -30 °C. Nebezpečné jsou nízké teploty v době kvetení. Jehnědy snesou v době prášení jen -2 °C. Samičí květy jsou odolnější. Nebezpečné je, když mrazíky v květnu trvají několik dnů.

Stanoviště volíme světlé, upřednostňujeme spíše jihozápadní stranu. Půda by měla být lehčí, hlinoto-písčitá, až písčito-hlinitá, teplá, dobře propustná, nicméně vlhká, nepřemokřená. Jednotlivé keře vysazujeme ve vzdálenosti 3-4m. Bohatý kořenový systém dostatečně zpěvňuje půdu, tudíž lze tyto keře vysázet i do svahu, nejlépe do max. nadmořské výšky 750. Vysazujeme do připravené jámy o velikosti cca 1mx50cm, s dobře prokypřenou půdou, kterou můžeme vylepšit přidáním uleželého kompostu nebo chlévské mrvy. Pakliže máme sušší půdu, lze ji vylepšit přidáním mykorrhizy, symbiotické houby, která roste na kořenech a zlepšuje tak růst (lze si případně pomoci i speciálním zahradním substrátem s již přidanou mykorrhizou).

Řez po výsadbě: na jaře vybereme 4-5 nejlepších větví, které zkrátíme nad 4.-6. očkem, aby zesílily a dobře se rozvětvily.

Řez v prvních 4 letech: líska nejvíce kvete a plodí na jednoletém dřevě postranních vodorovných větévek, proto se snažíme, aby jich měla co nejvíce. Řez tedy vedeme do šířky, aby keř měl co nejvíce světla v koruně. V červnu až červenci zakrátíme nové, již zdřevnatělé přírůstky na 4-6 oček, aby z nich mohly vyrůst nové výhony s květními pupeny. Případně můžeme zakracovat pouze nejsilnější plodonosné větve na 2 očka nad posledním pupenem, směřující ven z keře.

Řez v následujících letech: nezapomeneme na průklest keře, kdy odstraňujeme všechny uschlé, překážející se, nebo dovnitř rostoucí větve.

ŘÍZKOVÁNÍ

Jedná se o relativně snadný způsob množení. Na řízky se vybírají v průběhu prosince až do poloviny ledna nenarašené výhony. Díky tomuto způsobu množení získáme později rostliny, které mají stejné vlastnosti jako mateční rostliny.

Řízky mají mít délku cca 15 cm. Pro podporu růstu se stimulují ideálně práškovým stimulátorem. Poté má následovat tepelná stimulace. Po dobu 4 týdnů je třeba nahřívat báze řízků při teplotě 20-22 °C. Pro nahřívání se používají speciální boxy vyplněné perlitem. Aby nedošlo k předčasnému narašení, nesmí teplota okolí přesáhnout 4-5 °C. Pozor na přelití řízků.