Modřín opadavý (Larix decidua)

Strom velkých rozměrů s přímým kmenem, na bázi někdy šavlovitě prohnutým, s vysoko nasazenou, kuželovitou korunou. Dosahuje až 50m výšky a průměru kmene přes 1m. Dožívá se i 500 let. Modřín je dřevina vyloženě světlomilná, vyžadující vzdušné stanoviště a značně trpící zastíněním, porosty jsou proto vždy řídké. Modřín má střední nároky na vláhu jak v půdě, tak v ovzduší. Nevyhovují mu vysýchavé půdy a vyhýbá se oblastem s nižšími srážkami. Roste nejčastěji na čerstvých, hlubokých, zvětralých půdách, ale také na mělčích půdách suťových svahů s dostatkem vláhy. Dává přednost živnějším půdám, jaké jsou na vápencích, dolomitech nebo čedičích. Modřín vzdoruje drsnému klimatu s velkými teplotními výkyvy, netrpí mrazy. Vyžaduje pohyblivý vzduch, je relativně odolný vůči znečištěnému ovzduší. Vyskytuje se v nadmořských výškách v rozmezí 350-750m.

Modřín plodí v intervalech po 3 - 5 letech, v horách dokonce po 6 - 10 letech. Sběr a luštění modřínových šišek je po technické stránce náročnou záležitostí. Šišky modřínu zrají v říjnu a mohou se sbírat celou zimu. Hmotnost 1000 semen L. decidua a L. eurolepis je 5 - 8 g, L. laricina 1 - 1,5 g, L. leptolepis 4 g a L. sibirica 8 - 15 g. Klíčivost se pohybuje od 30 do 60 % a uchová se 4 - 6 let. Koncem března namočíme semeno na 24 hodin a krátce je překlíčíme na teplém místě nebo za příznivého počasí je ihned vyséváme. Sejeme do proužků, podle velikosti a klíčivosti výsevkem 6 - 8 g na 1 m2 na povrch výsevného záhonu. Výsev zasypeme zeminou jen do výšky osiva a přikryjeme chvojím.

Na 1 m2 můžeme sklidit 400 - 500 L. decidua a 600 - 800 1/0 semenáčků L. leptolepis vysokých 7 - 15 cm a 10 - 20 cm. Řidší porost necháme ještě jeden rok a dostaneme sazenice 2/0 vysoké 20 - 40 cm a 25 - 50 cm. Přeškolkované 1/1 dosáhnou rovněž výšky 25 - 50 cm a v dalším roce 30 - 50 cm, 50 - 80 cm a 80 - 120 cm.

Vzácnější druhy, kultivary a hlavně převislé formy můžeme v předjaří roubovat ve školce kopulací nebo na kozí nožku na L. decidua v požadovné výšce nebo ve skleníku na hrnkované podnože.

Kultura: Všem druhům modřínů vyhovují nejlépe humózní, živné, hlinité půdy. L. leptolepis snáší také půdy sušší a chudší. Málo je známé, že modřín snese velmi dobře řez a že se proto hodí i na živé ploty. Zakřížíme je mladými rostlinami o výšce 50 - 80 cm, kterým zkrátíme terminál na 10 cm a postranní větve na 1 - 2 cm. Větší rostliny musí být pro přesazování školkařsky připraveny.

V hospodářských lesích s převažující funkcí dřevoprodukční je nežádoucí zakládat čisté modřínové porosty. Vhodnější je jednotlivá nebo skupinovitá příměs modřínu v porostech dalších dřevin (SM, BO). Pokud už čisté modřínové porosty v některých lokalitách vznikly, je nutno výchovná opatření podřídit hlavním potřebám této dřeviny, tj. především zajistit dostatek horního i bočního světla nejnadějnějším jedincům (předrostlíci s dlouhou tvárnou korunou). S výchovou takovýchto porostů je třeba začít už v zapojujících se mlazinách, kdy se odstraní (i z úrovně) nemocní a netvární jedinci a zásah se dokončí negativním výběrem v podúrovni. Nadějní jedinci se pak uvolňují tak, aby vzdálenost jednotlivých stromů byla 3 až 4 m. 

Jednotlivá příměs modřínu v porostech jiných dřevin se jeví z hlediska pěstebního jako nejvhodnější. Pokud vzniknou ve smíšených porostech větší skupiny modřínu u kterých není předpoklad budoucího přirozeného přechodu s věkem k příměsi jednotlivé, je třeba v nich hospodařit podle výše popsaných zásad pro čisté porosty modřínu. 

Druhy: L. DECIDUA Mill., L. eurolepis Henry, L. lacirina K. Koch, L. LEPTOLEPIS Gord., L. pendula Salisb. a L. sibirica Ledeb.